Tilt: Jak je to s tiltem a prací na mindsetu?

Vítejte u prvního článku ze série o tiltu, kde se vám pokusím co nejvíc přiblížit trochu jiný pohled na tilt, postupně rozebrat jeho druhy a zároveň i přidat praktické rady, jak na něj.

Foto: Pixabay

Co je to tilt a jak na něj?

Jako první si pojďme ukázat, proč podle mého názoru nejsou „propálené“ mindset strategie až tak funkční. Jaký je rozdíl v práci na mindsetu ve sportu a v pokeru a celé to doplním praktickou ukázkou, jak můžete na svém mindsetu začít pracovat efektivně klidně hned.

Takže, abychom byli všichni na stejné vlně, obecná definice tiltu zní:

tilt = negativní emoce + špatná hra

Jared Tendler řekl, že tilt vlastně znamená všechno mimo to, že hrajeme skvělý poker. Jared byl coach, který pomáhal golfovým hvězdám s mindsetem a zároveň průkopník toho, že se vůbec v pokeru o nějakém mindsetu začalo mluvit. Ale poker je v různých ohledech mnohem náročnější než jakýkoliv sport, a protože zbožňuji praktické ukázky, pojďme na jednu takovou.

Kontrola emocí ve sportu

Pro srovnání si vezměme moje milované plavání. Jedete na mistrovství republiky a víte, že vás čekají tři starty. Jeden máte „na rozjezd“ a dva hlavní, ve kterých máte předvést všechno, co jste natrénovali, jak jste se zlepšili. A nejlépe máte vyhrát. Máte vyzkoušeno, že nejvíc vám sedí to, když se jdete zhruba 15 minut před startem rozcvičit do šatny se sluchátky v uších. Pak se přesunete za startovní blok, sednete si, proklepáváte končetiny a za zvuku řvoucí melodie z Rockyho vizualizujete, jak bude závod probíhat. Svlečete mikinu, tepláky, nasadíte čepici, brýle. Skočíte, plavete. Vyhrajete. Konec. Kolem a kolem se jedná o stresových cca 25 minut, které ale máte možnost natrénovat. Sportovní psycholog s vámi rozebere, která část je nejvíc stresová, a naučí vás, jak se dostat do flow. V ideálním případě to funguje tak, že od začátku „závodního rituálu“ jste v zóně. Je to skoro jiná dimenze. Součin dokonale naučených pohybů a pokynů s maximálním zpřítomněním. Pokud spolupracujete se sportovním psychologem, můžete s ním probrat, jak jste se v jaké části závodu cítili, co vás ještě byť jen trochu rozhodilo a vymyslet strategii, jak budete pracovat na tom, abyste to do příště zvládli eliminovat.

Mindset v pokeru

Co jsem si všimla, tak většina zaměřených mindsetových věcí na poker se odvíjí právě od sportu a psychologie práce se sportovci. Každý z vás určitě slyšel o nějakém warm-upu (rozcvičení před závodem, dostání se do flow), flow, A-game (samotný výkon v závodě), cooldownu (vydýchání po závodě, zhodnocení), rozebrání leaků (práce s psychologem). Proč podle mě není ideální pracovat s poker hráči podobně jako se sportovci? Přijde mi, že si to průkopník Jared trochu zjednodušil. Cash game přirovnal k plavání, MTTčka k tenisu apod. Vzal, že pokud se věnujete jedné disciplíně v oblasti pokeru, je to jako byste se věnovali jedné disciplíně v oblasti sportu. Možná dokonce i přímo konkrétnímu stylu a každý závod plavali jasně danou specifickou disciplínu.

Poker je komplikovanější!

Proč mi poker přijde mnohem komplikovanější? V plavání víte, že vás čeká např. závod přesně na 100 metrů. Znáte předem své soupeře. Plavali jste to tisíckrát, s trenérem rozebírali strategii, víte, jak to rozjet, víte všechno. Stejnou věc jenom „tuníte“. Ale poker? Žádná session není stejná. Nevíte, jak dlouho budete hrát, nevíte, proti komu. Ve stejných spotech jste rozhodně tisíckrát nebyli, dokonce je pravděpodobné, že absolutně v autentických spotech jste nebyli ani desetkrát. Stejný soupeř, stejné stacky, stejné pozice, stejné range a hlavně – stejně naladěni. Proto, podle mého, je být v pokeru „mindset-pro“ absolutně jiná liga.

Celá řada spouštěčů emocí

Stalo se vám, že jste přečetli X knih o flow, psali si X mindsetových deníků, poctivě dělali warmupy a cooldowny, snažili se analyzovat, proč, co, jak, kdy, za cílem vydržet aspoň o suckout víc, spewnout o stack míň, přijít na to, proč zatraceně rozbíjíte ty myši a monitory a časem jste to stejně vzdali, protože to nikam nevedlo a na nic jste stejně nepřišli? Když to zjednoduším, ve sportu na nás působí pokaždé ty samé emoce. Máme strach při nástupu na start. Když to nerozjedeme pod hranici XY sekund, víme, že je ten závod v háji apod. Tím je jednodušší to rozebrat, najít spouštěče a na těch zapracovat. Zatímco v pokeru tím, jak jsme téměř v každé handě vystaveni pokaždé jiné situaci, jsou ty spouštěče emocí pokaždé jiné. A je jich hodně. A pozor. Jsou často iracionální! To je něco, proč vám skoro nikdy nepomůže žádná analýza mindsetu. Analyzování se týká logiky, podobnosti situací.

Jak jsem už psala v předchozích článcích, emoce nevznikají jen tak – emoce vznikají po myšlence. Když děláme dokola stejnou věc, máme tam myšlenky +- stejné (plavání, závod na 100 m). V pokeru ale téměř nikdy neděláme stejnou věc – nehrajeme stejné stoly, nehrajeme proti stejným oponentům, nejsme vystaveni X stejným spotům za sebou apod. Veškeré známé pokerové teorie se věnují pocitům. I ona teorie tiltu. Negativní emoce + špatná hra. To je fajn, že víte, že máte vztek, nebo že jste smutní. K čemu to ale je, když nikdy nepřijdete na to, proč? A navíc, jeden den se vám lehce může stát, že v té stejné situaci je máte a druhý ne. Jak je to možné a co s tím?

Připravte se na tilt tréninkem!

Mám pro vás trénink. Můžete to vyzkoušet nejen u pokerových stolů, ale klidně i v běžném životě. Sledujte své pocity. Máte radost? Máte vztek? Jste smutní? Jste veselí?

• Pokud je nějaká emoce z těch negativních, zkuste se vrátit v čase a uvědomit si, co jste si těsně předtím pomysleli.

Dám vám příklad, tentokrát rovnou z pokerového světa:

Už dlouho vím, že dostat třetí suckout po sobě je pro mě konec. Nejradši bych do něčeho pořádně kopla, řvala a napsala mega dlouhý a srdceryvný mail jokerstars. Tentokrát jsem ale číhala. Když jsem dostala 3. suckout, zachytila jsem myšlenku: tak, třikrát a dost! Hm, tak vím, že třikrát a dost, co to ale znamená? Vzpomněla jsem si na tatínka, často jsem ho jako malá provokovala, někdy po něm něco házela, jindy kolem něj pobíhala a lechtala ho (fakt to neměl rád). Udělala jsem to jednou, sranda. Podruhé, rozesmál se s tím, ať toho nechám. Potřetí. A okamžitě se strašně naštval, chytl mě a dal mi na zadek. Já si z toho jako malá holka vzala, že dvakrát je to v pohodě, sranda, ale když něco udělám potřetí... A to se mi teď pokerem jenom zrcadlilo. Pokud jste četli poctivě předchozí články tak víte, že cokoli, co jsme si vzali do hlavy jako malí, můžeme v dospělosti změnit. Takže jsem tu vzpomínku nechala minulosti, zvědomila si, že je to v pohodě i potřetí. A už mě to nemusí rozhazovat tak, že musím pokaždé vypnout session, ani si logicky odůvodňovat, proč je to 2x OK, ale potřetí mega průšvih.

 

Většina mindsetových teorií vám říká, ať zjistíte, co se dělo předtím, kolem toho okamžiku, co se vám spustila ona emoce. Ale podle toho, na co jsem přišla a vyzkoušela já, je všechno tohle úplně jedno, protože to, co se dělo, jenom vede k jedné myšlence. A když onu jednu myšlenku „chytíte“ a pochopíte, máte vyhráno! :-)

Tentokrát jsme si ujasnili nějaké pojmy, pochopili rozdíly práce se sportovci a poker hráči. Možná našli odpověď na to, proč se vám s tiltem nedaří nic dělat i po X letech usilovné práce a příště si rozebereme druhy tiltu a doplníme to zase i ukázkami z praxe.